UPOZORNĚNÍ!
Blog Detektivník se ke dni 15. února 2018 přestěhoval na novou adresu! Nyní najdete blog na této adrese - KLIKNI.
Na sociálních sítích je nový blog pod názvem David´s world!
Více se o změnách a proč se tak stalo, dozvíte na novém blogu! Těším se na Vaše podněty a nápady na novém blogu, kde snad najdete vše, na co jste byli dosud zvyklí!

David Veselý, autor blogu


Z pohledu knihomolky #1

úterý, února 14, 2017



Zdravím Vás K-molové!
Vítejte u nového článku, zaměřený na svět pohledem knihomolky. Doufám, že vám to trochu zpříjemní den. Tak se na to jdeme podívat!

Stalo se vám už někdy v životě, že tak koukáte na tu knihu na stole a říkáte si: „Jo, teď si půjdu číst.“ Jste úplně natěšený. Ale čím déle na ní zíráte, tím víc se vám nechce? Mě se to stává skoro pořád. Na druhou stranu jakmile ji už ale vezmu do ruky, nemůžu ji už položit. Štěstí, že se mi dostane do té ruky, tak jednou za dva týdny. Jinak bych ji asi nikdy nedočetla, nepochopila děj a spoustu dalších věcí...

Ale jak je to možné? Neměla bych mít knihu přeci v rukou pořád? Pravdu je, že to ani nejde. Většinou potřebuji mít náladu, svůj klídeček a krásný den. Kdybych knihu měla pořád u sebe, četla a četla a četla. Ztratím se v tom. A proč? Vysvětlení je tak snadné! Musím žít taky svůj život, ne jen životy mých oblíbených postav z příběhů. Učení není také nejlehčí záležitost, kdyby jste jen věděli co vše musíte na zemědělce umět, asi by jste mi nevěřili. :-) A proto nemůžu číst? Samozřejmě, že můžu číst, ale ta nechuť k tomu čtení v ten den je silnější a také moje myšlenky. Kdykoliv bych se začetla začne mi mozek pracovat už nad dalšími věcmi.

Dám vám příklad. Máte daný časový plán (škola, kamarádi, tréninky nebo čas omezený intrem). A teď si čtete. V hlavě vám probíhá plán, který máte na další den. Oči čtou, mozek má myšlenky jinde než u knihy. Tímhle tempem přečtete tak půl kapitoly a nemáte ponětí, co v ní bylo.

Už tomu rozumíte? Nedokážu číst a vypnout. Ne, pokud toho mám nad hlavu. Což vlastně mám pořád. Znázorním vám to v číslech 24/7/365. A proto jsem tak ráda, že dokážu něco přečíst (do půl roku tak dvě knihy maximálně). Proto mě tak vytáčí, když mi někdo řekne, že už nečtu tolik jako předtím, nebo jsou naštvaní že nemám čas číst tohle a tamhle to. Vy by jste taky neměli tolik času, když máte bůh ví kolik knih k maturitě a k tomu se učíte ve dvou předmětech latinsky. Je to jednoduchá rovnice: ŠKOLA - UČIVO - PROLÉZT DO DALŠÍCH ROČNÍKŮ - MATURITA = NENÍ ČAS NA ČTENÍ. Pro ty kteří by mě náhodou nechápali. A to je jedna věc. 
 
Další věcí co se mi hodně často stává je, že mě někdo často ruší. A tím často myslím třeba klidně každých 5 minut. To je tak, když si otevřete knihu nepřečtete pomalu ani první odstavec a už někdo po vás něco chce. Ach, jak já bych za to zabíjela.

U čtení najdete hodně věcí co vás pak rozčílí. Ať už je to málo času, rušící osoby, krásný den venku nebo zaplá televize či rádi, ale přeci je tu stále ta jedna věc, která vás uchvátí. A to je jiný svět vystupující ze stránek...

Také si přečtěte...

0 komentářů

Děkuji za Váš komentář! ;-)

Autorská práva

Licence Creative Commons
Detektivník, jehož autorem je David Veselý, podléhá licenci Creative Commons 4.0 Mezinárodní.
Prosím nekopírujte ani nesdílejte bez dovolení jakýkoliv obsah, který je na těchto stránkách. Obálky knih, používané při psaní článků, jsou staženy z webů nakladatelů, není-li uvedeno jinak.

Návštěvnost blogu